Tragédie

3. ledna 2015 v 16:04 | Markus
Tak mam tu pro vás povídku od mého dobrého kamaráda Markuse. Neni to žádná úchylárna takže vás asi zklamu ale co.
Je to podle mě moc hezky napsaný a stojí za přečtení. Jinak k mé neaktivitě: byl sem nachcípanej, pak přišla škola, pak nebyla nálada, a pak byly svátky. Je mi to líto, snad se to nebude opakovat, kdo ví, ale už bych měl začít zaaase hezky psát. Vřele do toho!! OMLOUVÁM SE ZA MEZERY MEZI ŘÁDKY! UŽ SE S TÍM NEDÁ NIC DĚLAT! JEDNÁ SE O CHYBU WORDU!




Will se právě vracel z lovu do svého rodného městečka Velká hráz s čerstvě ulovenou divokou husou.

Byl urostlý a měl černé na krátko ostříhané vlasy a tmavě zelené oči, na sobě měl prosté oblečení z

hrubé látky.

Už od dřevěné palisády, která ohraničovala vesnici viděl svůj malý dům z cihel z pálené hlíny.

Procházel kolem různorodě postavených domků od chatrčí uplácaných z hlíny, až po patrové domy ze

dřeva, nebo kamenů s doškovými střechami. Den byl plný slunce a tepla. K uším mu doléhal hukot

řeky, slyšel by ho i kdyby nebylo takové ticho jako dnes, není se čemu divit, je horký den a každý je

rád, že je rád, natož aby mluvil. Mestečko nemělo svoje jméno jen tak z rozmaru, král ho tu vystavěli

proto, aby měl pod kontrolou jednu z mnoho přehrad na řece Rikon protékajíc zemí Gaskar.

Doma husu oškubal a vykuchal, vydal se na krátkou cestu ke svému strýci Scottovi tetě Molly, jíž se

narodil syn George a Willovi rodiče usoudili, že jim nějaké to maso přijde vhod. Byla to krásná, tučná

husička a Will na ní byl patřične pyšný. Cestu znal nazpamět. Jak uviděl dům otcova bratra, tak v něm

trochu zahlodala závist. Krásný patrový dřevěný dům s doškovou střechou, to bylo něco jiného, než

prostý dům, kde spával. Není divu, práce kameníka je v tomto městě a vůbec v okolí tak velké řeky

dost žádaná.

"Ahoj Wille, tvůj otec nám posílá něco ze svého řeznictví?" zeptala se vesele teta Molly, od plotny a

ani se neotočila ke dveřím. "Ne, tentokrát jsem něco ulovil a připravil JÁ sám!" chlubil se chlapec. "To

mě mohlo napadnout, vždyť už jsi skoro dospělý muž." řekla naoko pohoršeně Molly a otočila se ke

chlapci. " Polož tu husu sem na stůl a pojď se podívat na našeho malého George, no není rozkošný?"

ukázala mu své dítě a vynášela ho do oblak, ostatně jako každá matka pyšnící se svým prvorozeným

synem. "Ano to tedy je." přitakával Will slušně. "A jak se mají rodiče Wille?"vyptávala se dál Molly.

"Ale jo, maj se dobře, protože je horko, zvířata jsou pomalá, tak máme hodně masa z lovu." řekl Will

znalecky. " No, už musím jít, práce nepočká!" rozloučil se řezníkův syn. "Ahoj a ještě jednou moc

děkuji!"

Molly v té době už tak málo spala, kvůli dvoutýdennímu Georgovi, tak si řekla, že husu bude péct

dlouho přes noc, aby byla co nejlepší. Probudil ji dětský křik, honem zapálila svíčku a běžela synáčka

pochovat a nakojit. Pak šla dolů do světnice zkontrolovat husu a pěkně jí pomazat tukem. Přibližně za

dvě hodiny se celá scéna opakovala. Pak znovu usnula. Nad ránem se nesl křik a dusot lidských

nohou, celá vesnice byla na nohou pomáhala hasit požár domu. Sídlo rodiny kameníků plápolalo

obrovským ohněm o kterém se později mluvilo jako o "Ohni co rozžehl sám bůh ohně a pekel

Shayton". Té noci ulehla Molly se svým manželem naposled, oba si je oheň vzal.

Za tři hodiny bylo po požáru. Najednou pod vrstvou trosek a popela začal ozývat dětský křik. "To

duše nevinného dítěte letí do nebe!" vykřikl kdosi a naráz se všichni začali modlit. Najedou se křik

ozval znovu a hlasitěji. Pár mužů si vzalo lopatami a začali si prohazovat cestu k místu odkud se křik

ozýval. "Buďte opatrní, ať ho někdo tou lopatou nerozpůlíte!" křikl muž kolem padesátky se šedivými

a postupující pleší. "Jestli přežil požár, tak přežije všechno." ozval se statný mládenec Hugo, kterému

to nikdy moc nemyslelo. Až po čtvrt hodině, jakýsi kovář jménem Nathan zvedl malý uzlíček

ohořelých hadrů a vytál z něj malé tělíčko. Děťátko bylo jakýmsi nevysvětlitelným zázrakem

zachráněno a netknuto. A lidé se začali navzájem překřikovat "Je to Shaytnův syn, zabte ho!", nebo

"Je to Atuovo dítě, zázrak" a výjmečně "Tak měl štěstí a přežil to no, proč kolem toho dělat takový

cavyky?". Nakonec si ho Willovi rodiče odnesli domů s tím, že je to jejich krev, ať už je v ní Shayton,

nebo Autus. Naštěstí si nikdo nevšiml, že už George nemá světle hnědé vlasy po otci, ale má je rudé,

jako oheň sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co mám psát jako další povídku?

Hentai!
Yaoi!
Je mi to jedno!

Komentáře

1 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 13. února 2015 v 11:48 | Reagovat

To je zajímavé :) ^^ Pěkně napsané ..:)

2 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | Web | 17. února 2015 v 18:08 | Reagovat

[1]: Od Markuse mam vyřídit že je rád :)

3 Markus Markus | 17. února 2015 v 18:10 | Reagovat

Díky moc, moje první povídka :-)  :-)

4 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 20. února 2015 v 8:45 | Reagovat

[3]: Není zač. :) Fakt kawaií.. :3 ^^

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. února 2015 v 22:52 | Reagovat

Takže prvodílo... to bych se měla krotit s kritikou :D
Tak něco k úpravě. Markusi, když mluví nová osoba, tak musí na nový řádek. Chce se kouknout na nějakou povídku lepších autorek nebo aspoň do nějakých pravidel psaní přímé řeči. Upravit řádkování jde vždycky, výmluvy neslyším :D.
Nezní mi to jako povídka, ale spíš nějaká úvodka k příběhu, kde bude mít to dítě hlavní roli a něco se tvz. posere.
Je to celkem kratičké, takže z hlediska obsahu, tam není moc co hodnotit. Dost poukazuješ na to jak prostě vypadají jednotlivé domy... přišlo mi to už otravné, když to zmiňuješ po třetí.
Nevím, jestli jsou to postavy vymyšlené nebo přejaté. Chtělo by to o nich něco říct zajímavého, aby si dokázali čtenáři představit co a jak.
Takže je dobré info trochu zaobalit př. místo: Byl urostlý a měl černé na krátko ostříhané vlasy a tmavě zelené oči, na sobě měl prosté oblečení z hrubé látky. - Tělo divoké husy pravidelně šťouchalo do kabátce z hrubé látky v rytmu rázných kroků. Košile na urostlé hrudi byla provlhlá potem, stejně jako krátké černé vlasy. Léto o sobě dávalo vědět plno silou. V tmavě zelených očích se zračil spokojený výraz. Dobrý pocit z lovu dával švih jeho chůzi. Těšil se, až doma vodního ptáka oškube a připraví pro svou tetu. - tak samozřejmě, něco takového po tobě u prvotiny chtít nemůžu. Ber to jako příklad a poučení do budoucna :3. Taky to nejde naučit za den, ale je potřeba psát a psát, aby ses do toho dostal. Snad jsem tě moc nezdeptala, to bych nerada.

6 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | E-mail | Web | 25. února 2015 v 7:08 | Reagovat

[5]: Že ty máš na to deptání u první povídky ňákej talent!

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. února 2015 v 15:36 | Reagovat

[6]:Njn, já za to nemůžu, že jsem tak nějak mimovolně klikla na tvůj blog :D. Ale zase dobrá rada na začátku by se mi taky hodila.

8 Markus Markus | 29. května 2015 v 22:39 | Reagovat

Dík moc za rady, fakt di jich moc vážím. Díky tobě možná budu se psaním nadále pokračovat. A ano, je to jakoby první kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama